Technolog konzervování a restaurování

Technolog konzervování a restaurování je chemik ve službách památek — zkoumá, z čeho jsou umělecká díla a sbírkové předměty, proč chátrají a jak je zachránit, aniž by jim zásah ublížil. Provádí materiálové průzkumy obrazů, soch, textilu, kovů či papíru pomocí mikroskopie, rentgenfluorescence a dalších analytických metod, určuje pigmenty, pojiva a koroze. Na základě výsledků navrhuje konzervační a restaurátorské postupy — čisticí směsi, zpevňovací prostředky, ochranné vrstvy — a testuje je dřív, než se dotknou originálu. Hlídá klima v depozitářích a expozicích, řeší napadení plísněmi či hmyzem a školí kolegy v preventivní konzervaci. Pracuje v laboratořích muzeí, galerií, archivů a specializovaných ústavů, výsledky publikuje a konzultuje s restaurátory i kurátory. Je to obor pomalý, precizní a krásný — každý předmět je detektivka. Bez magisterského studia se neobejdete, typicky chemie se zaměřením na konzervování-restaurování nebo příbuzného oboru. Pracoviště si roli nastavují různě, od čisté laboratoře po práci přímo u restaurátorského stolu; popsán je obvyklý standard. Ve statistice mezd patří do skupiny Chemičtí inženýři a specialisté v příb. oborech (gumár., plastik., potrav., vodár. apod.) (heslo Chemický inženýr a specialista v chemické výrobě).