Renovátor nábytku

Renovátor nábytku dává starému nábytku druhý život — opravuje, čalouní a povrchově upravuje kusy, které by jinak skončily na skládce, a prodává je dál nebo renovuje na zakázku. Práce začíná u zdroje: bazary, půdy, pozůstalosti, inzeráty. Vybrat kus, který má poctivou konstrukci a po renovaci najde kupce, je polovina úspěchu. Pak přichází řemeslo: rozebrání, oprava spojů a zámků, odstranění starých nátěrů, broušení, tmelení, moření, lakování či voskování; u čalouněného nábytku výměna popruhů, pružin, výplní a potahů — čalounictví je samostatné umění, které se renovátoři učí kurzy a praxí. Někdo míří k věrné obnově původního vzhledu, jiný k takzvané upcyklaci, tedy proměně vysloužilého kusu v něco nového. Poptávka roste s vlnou zájmu o udržitelnost: zákazníci nechtějí vyhazovat kvalitní kus po babičce a nábytek z masivu z dob první republiky přežije leckterý nový. Cesta do profese je typicky „z koníčku živnost“: první komoda pro vlastní byt, pak pro známé, pak živnostenský list, dílna a prodej přes internet a sociální sítě, kde fotky „před a po“ prodávají nejlépe. Truhlářský nebo čalounický základ je výhodou, ne podmínkou. Stinné stránky: prach, výpary z chemie (odsávání a respirátor nejsou volitelné), hodiny broušení, které v ceně zákazník nerad vidí, potřeba prostorné dílny a skladu a nejistý příjem, dokud si nevybudujete jméno. Odměnou je hmatatelný výsledek a svoboda vlastního podnikání. Kariéra vede k zakázkám pro kavárny a hotely či k vlastnímu obchodu. Proč není v katalogu: úřední katalog zná truhláře a čalouníka, ale renovátora nábytku jako samostatné povolání nevede.