Primář

Primář vede zdravotnické oddělení a zároveň dál léčí — je to lékař s manažerskou funkcí, ne manažer s lékařskou minulostí. Patří do skupiny Řídící pracovník ve zdravotnictví (heslo Manažer ve zdravotnictví) a od ekonomicky zaměřených vedoucích v nemocnici se liší tím, že jeho autorita stojí na odbornosti. Ráno velká vizita, pak ambulance nebo sál, mezi tím rozpis služeb, který musí sedět na měsíc dopředu, i když jsou dva lékaři nemocní.

Nejvíc času sežerou věci, které student medicíny nečeká: výběr a výchova mladých lékařů v předatestační přípravě, indikační semináře, jednání se zdravotními pojišťovnami o úhradách a limitech, objednávky materiálu a přístrojů, akreditace pracoviště, stížnosti pacientů a hlášení nežádoucích událostí. Odpovědnost je dvojí — za medicínu i za hospodaření. Ve fakultních nemocnicích bývá v čele kliniky přednosta a primář vede lůžkovou část.

Povinné vzdělání a oprávnění: lékařská fakulta, specializovaná způsobilost v oboru podle zákona č. 95/2004 Sb. a licence České lékařské komory pro výkon funkce vedoucího lékaře nebo primáře, k níž je potřeba několik let praxe po atestaci. Do funkce jmenuje ředitel, obvykle po výběrovém řízení.

Rozsah pravomocí primáře se nemocnice od nemocnice liší podle toho, kolik si vedení ponechá u sebe — popsaný standard ale platí pro většinu lůžkových oddělení.

Jan Pirk, kardiochirurg, který dlouhá léta vedl Kardiocentrum pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Je učebnicovým příkladem toho, jak tahle funkce vypadá: operoval, učil, vedl oddělení a přitom byl pro veřejnost tváří oboru. Ukazuje i tu méně romantickou stránku — čím výš člověk v nemocnici stoupá, tím víc času tráví mimo sál.

Nemocnice na kraji města (1977, Československo) — Ladislav Chudík jako primář ortopedie Sova. Půl století stará série, ale vztah primáře k oddělení, k mladým lékařům i k vlastním chybám je natočený tak přesně, že se na ni dodnes odvolávají sami lékaři.