Designér nábytku

Designér nábytku navrhuje židle, stoly, skříně, sedačky i celé nábytkové řady — hledá tvar, který dobře vypadá, pohodlně slouží a dá se vyrobit za rozumnou cenu. Od skici a rešerše trendů přechází k 3D modelování v programech jako Rhino, SolidWorks či AutoCAD, k výběru materiálů — masiv, dýha, lamino, kov, čalounění — a k prototypům, které ladí přímo v dílně s truhláři a technology. Řeší ergonomii, konstrukční detaily, kování i to, jak se výrobek zabalí a smontuje; hotové kolekce pak obhajuje na veletrzích a přehlídkách typu Designblok. Nejtěžší na řemesle je věčný kompromis mezi autorskou vizí a výrobní kalkulací — krásná židle, kterou nikdo nezaplatí, se nepočítá. Uplatnění nabízejí nábytkářské firmy, vývojová studia i vlastní značka. Obvyklou vstupenkou je magisterské studium designu nábytku či průmyslového designu. Ve statistice mezd patří do skupiny Průmysloví a produktoví designéři, módní návrháři (heslo Průmyslový a produktový designér, módní návrhář). Hranice mezi designérem, konstruktérem a technologem si každá firma vede jinde; popisujeme obvyklé pojetí.

Legendou českého nábytkového designu je Jindřich Halabala, meziválečný návrhář brněnských Spojených uměleckoprůmyslových závodů, jehož křesla se dnes draží jako sběratelské kusy. Z žijících tvůrců obor spoluutvářel designér a pedagog Jiří Pelcl, autor interiérů i nábytkových kolekcí.