Profese
CPOnákupní ředitel (Chief Procurement Officer)
Také se říká: ředitel nákupu, nákupní ředitel, ředitel strategického nákupu, procurement director, šéf nákupu
Co v této práci budete opravdu dělat
Nákupní ředitel odpovídá za to, co a od koho firma kupuje a za kolik. Nejde o objednávání — to dělá operativní nákupčí či zásobovač — ale o strategii: kategorie nákupu, výběr a hodnocení dodavatelů, výběrová řízení, vyjednávání cen a platebních podmínek, rámcové smlouvy, řízení rizik dodavatelského řetězce a hlídání celkových nákladů vlastnictví (nejlevnější nabídka bývá se servisem a zmetkovitostí nejdražší). Velkou část dne tvoří vyjednávání a druhou velkou část analýza — kde je firma na jednom dodavateli závislá, kde platí zbytečně a co se dá spojit do většího objemu.
Ve výrobní firmě je to jedna z nejmocnějších rolí vůbec. Materiál a služby tvoří většinu nákladů, takže procento uspořené v nákupu se do zisku promítne mnohem silněji než procento navíc v tržbách. S mocí přichází i riziko: nákup je nejzranitelnější místo firmy vůči korupci, a proto sem patří pravidlo čtyř očí, rotace kategorií, etický kodex a pravidelný audit.
Pozor na zkratku: CPO je také Chief Product Officer, tedy produktový ředitel, kterého popsal první díl. Podle inzerátu poznáte rozdíl na první pohled — jeden mluví o dodavatelích a cenách, druhý o zákaznících a vývoji produktu. Cesta k nákupnímu řediteli vede z nákupčího, z technologie nebo z logistiky, občas z obchodu (kdo prodával, ví, jak druhá strana přemýšlí). Každý zaměstnavatel si hranice nákupu nastavuje jinak — někde spadá pod provoz, jinde pod finance — jádro práce je ale všude stejné.
Známé osobnosti, které tuto práci dělaly
Nejslavnějším nákupčím historie je José Ignacio López de Arriortúa, přezdívaný Superlópez. Jako šéf celosvětového nákupu General Motors proslul tvrdým tlakem na dodavatele a úsporami, o kterých se v oboru mluví dodnes. V roce 1993 přestoupil k Volkswagenu a odchod se změnil v jednu z největších průmyslových kauz století: GM ho obvinil z odnesení interních dokumentů, v roce 1996 rezignoval a spor skončil o rok později stomilionovým vyrovnáním, které Volkswagen zaplatil General Motors. Je to zároveň nejlepší ilustrace toho, jakou moc nákupní ředitel má — a jak tenká je čára, po které chodí.