Canisterapeutterapeut pracující s pomocí psa

Canisterapeut dochází se speciálně připraveným psem za klienty — do domovů seniorů, stacionářů, škol či nemocnic — a vede setkání, při nichž kontakt se psem pomáhá rozvíjet motoriku, komunikaci a psychickou pohodu. Praktická jednotka vypadá třeba takto: senior s demencí česá psa a vybavují se mu vzpomínky, dítě s autismem nacvičuje kontakt, klient po mrtvici procvičuje ruku házením míčku, ležícímu pacientovi pes dělá „živou termodeku“ při polohování. Vy celou dobu jistíte psa, hlídáte jeho pohodu a únavu a spolupracujete s personálem zařízení na cílech terapie. Canisterapie je podpůrná aktivita, ne zdravotní výkon — většinou ji dělají dobrovolníci a pracovníci neziskových organizací, často jako doplněk k profesi v sociálních službách či pedagogice; jen málokdo se jí živí naplno. Náročné je pracovat s těžkými osudy a zároveň chránit vlastního psa; odměnou jsou reakce klientů, které nic jiného nerozzáří. Cesta vede přes canisterapeutický kurz a složení zkoušek canisterapeutického týmu u některé z organizací — profese není regulována zákonem, standardy si drží spolky samy, a právě proto se praxe organizace od organizace liší; popisuji převažující podobu. Proč není v katalogu: katalog ji nezná, existuje jen jako činnost na pomezí dobrovolnictví a sociálních služeb.