Umělecký kovář a pasíř

Umělecký kovář a pasíř tvaruje kov ručně — kováním za tepla, tepáním a cizelováním — a vyrábí či obnovuje mříže, brány, zábradlí, svícny, kříže a kovové doplňky. Patří do skupiny Umělecký řemeslník (heslo Umělecký řemeslník) a od kolegů pracujících se dřevem, textilem nebo sklem se liší tím, že materiál musíte nejdřív rozžhavit, abyste s ním vůbec mohli mluvit. Pracujete u výhně nebo plynové pece, s kladivem, kovadlinou, bucharem a pružinovým hamrem, ohýbáte, rozkováváte, děrujete a spojujete tradičně — objímkou, nýtem, přeplátováním — protože svar je na historické mříži poznat na první pohled. Pasířská část oboru je opak síly: tepání tenkého plechu a cizelování detailů, kde se pracuje s trny a puncíky po milimetrech.

Velkou částí zakázek je restaurování kovových prvků na památkách, kde platí povolení podle památkového zákona a spolupráce s památkáři. Vedle toho běží zakázky pro architekty a soukromníky, kteří chtějí kus, jaký nikde nekoupí. Obor je malý, lidé se v něm znají a potkávají se i na kovářských setkáních, z nichž nejznámější je Hefaiston na hradě Helfštýn.

Dílna od dílny se záběr liší, tohle je ale to obvyklé jádro práce.

Alfred Habermann (1930–2008) se vyučil kovářem ještě za války, prošel Ústředím uměleckých řemesel a školil se u mistrů v Berlíně a v italském Trevisu. V roce 1975 si otevřel vlastní dílnu ve Studené na Jihlavsku, v roce 1985 emigroval do Rakouska a z ateliéru ve Waidhofenu udělal jedno z center obnovy kovářské plastiky v Evropě. Doma ho dlouho skoro nikdo neznal, v oboru je přitom považován za zakladatelskou postavu moderního uměleckého kovářství; od roku 2008 nese jeho jméno cena udělovaná na Hefaistonu.