Učitel odborného výcviku

Učitel odborného výcviku učí žáky učebních oborů řemeslo přímo u stroje, na dílně, ve zdravotnickém zařízení nebo v provozu. Patří do skupiny Učitel odborných předmětů, praktického vyučování a odborného výcviku, lektor (heslo Učitel odborných předmětů, praktického vyučování a odborného výcviku, lektor). Od kolegů, kteří vedou teorii v učebně, se liší tím, že u něj se nezkouší z knihy, ale z výrobku: buď součástka sedí, nebo ne.

Praktický den má jinou stavbu než vyučovací hodina — skupina bývá menší, blok trvá několik hodin, řeší se materiál, nářadí, bezpečnost práce a to, aby si nikdo nesáhl na kotouč. Velká část práce je organizace: sehnat zakázky pro školní dílnu, domluvit se s firmami na praxi, dohlédnout na žáky na cizím pracovišti, hodnotit postup i výsledek. K tomu papírování — deníky, docházka, hodnocení, poučení o bezpečnosti.

Do role se přichází z praxe, ne ze školy: bere se vyučený řemeslník s odpracovanými lety, který si doplní pedagogickou průpravu. Mzda bývá pod tím, co by dotyčný vydělal ve firmě — láká vazba na řemeslo a pocit, že po sobě někoho necháte.

Povinné vzdělání a oprávnění: podle zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících se vyžaduje odborné vzdělání v oboru (nejméně střední s výučním listem plus praxe, podle oboru i maturita) a doplňující pedagogické studium; u řady oborů navíc odborná způsobilost daná předpisem (svářečský průkaz, elektrotechnická způsobilost, řidičské oprávnění).

Jednotlivé školy si roli mistra nastavují různě podle oboru a vybavení dílen; výše popsané je běžný obraz.