Ruční vyšívačka

Ruční vyšívačka zdobí textil jehlou a nití — od folklorních krojů přes církevní roucha a prapory až po monogramy na luxusním prádle. Podle předlohy si překreslí vzor na látku napnutou v bubínku či rámu, zvolí techniku — plochý steh, křížek, richelieu, zlaté či perličkové vyšívání — a pak steh za stehem buduje motiv; na bohatém krojovém rukávci klidně stráví desítky hodin. K práci patří i návrh vzorů, výběr materiálů, opravy a restaurování starých výšivek pro muzea a farnosti. Pracuje se v dílnách lidové výroby, divadelních krejcovnách nebo doma na živnost. Je to práce pro klidnou ruku a dobré oči; frustrující umí být párání jediné chyby, uspokojivé zase to, že výšivka nositele přežije. Obvyklou vstupenkou je výuční list v oboru, řada vyšívaček ale prošla jen dílenskou praxí. Konkrétní náplň si každá dílna skládá po svém — tady je popsaný obvyklý základ.