Ruchařmistr zvukových efektů

Ruchař vyrábí k filmu zvuky, které mikrofon při natáčení nezachytil — kroky, šustění kabátu, skřípání dveří, rány, cinkání skleniček — a nahrává je ve studiu přesně synchronně s obrazem. Málokdo z diváků tuší, že skoro všechny drobné zvuky ve filmu vznikly dodatečně: na place se nahrává hlavně dialog a zbytek zvukového světa se dotváří v ruchovém studiu. Tam má ruchař podlahy z různých materiálů, štěrk, písek, dveře, stovky bot a police plné rekvizit, u kterých platí jediné pravidlo — nezáleží na tom, jak věc vypadá, ale jak zní. Zlomená větev celeru udělá věrohodnější zlomeninu než cokoli jiného a půlky kokosu klapou jako koňská kopyta. Řemeslo stojí na dvou schopnostech. První je sluch a smysl pro synchron: ruchař sleduje obraz a svůj zvuk musí trefit na zlomek vteřiny, krok za krokem, v rytmu herce. Druhá je vynalézavost — ke každému obrazu vymyslet, čím ho ozvučit, a umět to zopakovat. Je to fyzická práce: celé dny chůze na místě, mávání, lámání a bouchání podle plátna. Poctivě: je to krásný, ale velmi malý obor. Ruchová studia a specialisty najdete u filmových studií a postprodukčních firem, v Česku se ruchařinou živí jen hrstka lidí a nová místa se uvolňují zřídka. Obvyklá cesta vede přes zvukařskou praxi nebo studium zvukové tvorby (například na FAMU) a roky asistování zkušenému ruchaři. Kdo se prosadí, pracuje na českých filmech i zahraničních zakázkách, protože služby českých studií si najímají produkce z celého světa. Poznámka ke katalogu: katalog zná mistra zvuku, ruchaře jako samostatnou profesi nevede.

Jack Foley byl americký průkopník, který ve třicátých letech vymyslel dodatečnou výrobu ruchů k filmu — obor dodnes nese po celém světě jeho jméno.

Berberian Sound Studio (Velká Británie 2012, Toby Jones) — thriller ze zvukového studia, kde se k hororu vyrábějí ruchy sekáním zeleniny; nadsázka, ale řemeslo ukazuje věrně.