Restaurátor děl uměleckého řemesla v kovu

Restaurátor děl uměleckého řemesla v kovu zachraňuje kované mříže, zábradlí, lustry, zvony, náhrobní kříže, cínové i zlatnické předměty před korozí a zubem času. Nejprve předmět prozkoumá — určí slitinu, technologii výroby, rozsah koroze a dřívější opravy, často s pomocí rentgenu či mikroskopu. Následuje čištění mechanické, chemické nebo elektrolytické, stabilizace koroze, doplnění chybějících částí kovářskými, klempířskými či zlatnickými technikami, cizelování, patinování a závěrečná konzervace vosky nebo laky. Každý krok fotografuje a popisuje v restaurátorské zprávě pro památkáře či muzeum. Pracuje v dílně u výhně a pracovních stolů, ale i na stavbách při osazování mříží a na věžích u zvonů. Profese spojuje ruce kováře s myšlením chemika a historika umění; zakázky bývají nárazové a část oboru živí muzea a církevní památky. Zkušení restaurátoři si budují jméno na významných dílech a předávají řemeslo učňům.

Obvyklou vstupenkou je maturitní či vyšší odborné studium uměleckořemeslného směru, typicky uměleckého kovářství nebo konzervování. Povinné vzdělání a oprávnění: restaurovat kulturní památky z oblasti uměleckých řemesel smí jen držitel povolení Ministerstva kultury podle § 14a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Náplň se liší podle materiálové specializace, od železa po drahé kovy — tady je společný základ.

Restaurátor a zlatník Andrej Šumbera desítky let pečoval o nejcennější české zlatnické památky; proslavilo ho zejména restaurování románského relikviáře svatého Maura, o němž vydal i knihu.