Řemeslník hlavní stavební výroby

Pod tímhle úředním názvem se skrývají stavební řemesla, která se nevešla do klasických škatulek zedník, betonář či tesař: především lešenáři, kteří staví a demontují lešení, dále pracovníci demolic, stavitelé a opraváři průmyslových komínů a stavební údržbáři, kteří v podnicích a bytových domech opravují všechno od omítky po zámek u dveří. Společný jmenovatel: fyzická práce venku i uvnitř, montáž a demontáž konstrukcí, čtení jednoduché dokumentace a důsledné dodržování bezpečnosti — velká část těchto profesí pracuje ve výškách, kde chyba nemá opravný termín.

Den lešenáře vypadá takto: přivézt materiál, založit konstrukci, kotvit, montovat patro po patru, předat lešení revizí a za pár týdnů vše v opačném pořadí. Nosí se přitom tuny dílů — je to jedna z fyzicky nejnáročnějších stavebních prací, zato dobře placená a stále žádaná. Údržbář je naopak univerzál: menší zednické, malířské, instalatérské i zámečnické zásahy, hlavně spolehlivost a samostatnost. Pracuje se za každého počasí, sezona vrcholí od jara do zimy. Vstup je otevřený — zaučení, u lešenářů kurz a lešenářský průkaz, u prací ve výškách školení; vyučení ve stavebním oboru je výhodou, ne podmínkou. Šikovní končí jako parťáci a stavbyvedoucí menších celků.

Rozptyl činností je u téhle úřední skupiny obrovský, takže konkrétní práci vám řekne až inzerát a mistr první den — společné rysy jsou ale ty výše popsané.

Winston Churchill se ve volných chvílích věnoval zednickému řemeslu docela vážně: na svém sídle Chartwell vlastnoručně vyzdil značnou část zahradních zdí a nechal se dokonce přijmout do britských zednických odborů. Muž, který řídil impérium ve válce, tvrdil, že ho kladení cihel uklidňuje víc než cokoli jiného — položit zeď a napsat knihu, to prý byl jeho recept na dobrý den.