Řemeslník

Pod tímhle úředním názvem se skrývá sběrná škatulka statistiků: řemeslníci, jejichž obor je tak úzký nebo neobvyklý, že v číselníku nedostal vlastní kolonku. Patří sem lidé, kteří ručně vyrábějí, sestavují, seřizují a opravují speciální výrobky — od výrobců hudebních doplňků přes brusiče a leštiče drobného zboží až po opraváře věcí, které už nikdo jiný opravit neumí. Společný jmenovatel je řemeslná ruční práce s vysokým podílem zkušenosti a citu, kterou nejde jednoduše nahradit strojem.

Běžný den se odvíjí od konkrétního oboru, vzorec je ale podobný: příjem zakázky, posouzení materiálu, vlastní výroba či oprava u pracovního stolu nebo stroje, kontrola kvality a předání zákazníkovi. Pracuje se v malých dílnách, manufakturách i na živnost z domova. Fyzická náročnost bývá spíš v jemné motorice a zraku než v těžkém zvedání — hodiny soustředěné práce vsedě dovedou unavit stejně jako lopata. Baví to lidi, kteří chtějí věc dotáhnout od začátku do konce vlastníma rukama a nevadí jim, že jejich obor zná pět set lidí v republice; právě vzácnost umí zajistit slušné zakázky. Vstup vede přes vyučení v příbuzném oboru a hlavně přes léta u zkušenějšího řemeslníka.

Právě u téhle kategorie platí dvojnásob, že konkrétní náplň se dílna od dílny zásadně liší — berte tedy popsané jako společný půdorys, ne přesný rozpis.