Radiologický technik

Radiologický technik udržuje ozařovače, rentgeny a další zdroje ionizujícího záření ve stavu, kdy měří a léčí přesně podle parametrů. Zatímco radiologický asistent pracuje s pacientem a radiologický fyzik plánuje dávky, technik stojí u samotné techniky: provádí zkoušky provozní stálosti a kontroly kvality přístrojů, kalibruje měřidla, vede dokumentaci pro Státní úřad pro jadernou bezpečnost, asistuje při servisu a přejímkách nových zařízení a stará se o dozimetrickou techniku. Pracuje v nemocnicích na radioterapii, radiodiagnostice či nukleární medicíně, obvykle v týmu pod odborným dohledem radiologického fyzika. Je to profese pro lidi, které baví elektronika, měření a pořádek v protokolech; méně nadšení budí množství administrativy a fakt, že o práci ví málokdo mimo obor. Zkušený technik může pokračovat studiem na radiologického fyzika nebo k servisním firmám zdravotnické techniky.

Povinné vzdělání a oprávnění: radiologický technik je regulované nelékařské zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., získává se bakalářským studiem příslušného oboru; práce se zdroji záření podléhá atomovému zákonu č. 263/2016 Sb. Rozsah činností si každé pracoviště vymezuje po svém — uvádíme obvyklý standard. Ve statistice mezd patří do skupiny Technici a asistenti pro obsluhu lékařských zařízení (heslo Technik a asistent pro obsluhu lékařských zařízení).