Pekař a cukrář

Pekař vyrábí chléb a pečivo, cukrář dorty, zákusky a cukrovinky — obojí je řemeslo, kde se pracuje rukama, podle receptur a proti času. Pekařina začíná, když ostatní spí: noční a brzké ranní směny jsou dané tím, že lidé chtějí ráno čerstvé rohlíky. Zadělává se těsto, váží suroviny, hlídá kynutí, sází do pece, a to celé v teple, mouce a fyzickém tempu — pytle a plechy se nenosí samy. V průmyslových pekárnách obsluhujete linky a stroje, v řemeslných dílnách děláte víc ručně. Cukrařina je jemnější a kreativnější: korpusy, krémy, zdobení, modelování, svatební dorty na zakázku — a pracuje se spíš přes den, zato před Vánoci a v plesové sezóně do úmoru. U obou profesí je železným zákonem hygiena a přesnost — receptura není inspirace, ale předpis.

Lidi na řemesle drží vůně, hmatatelný výsledek a upřímná radost zákazníků; odrazuje noční režim a nižší výdělky v běžné výrobě — dobří cukráři na zakázkové výrobě si však přijdou na své a řada z nich si otevírá vlastní dílny. Obvyklou cestou je tříleté vyučení v oboru pekař či cukrář, firmy ale přijímají i nevyučené do výroby. Náplň se liší podle typu provozu, od velkopekárny po butikovou cukrárnu — základ řemesla je ale společný, jak jste právě četli.

Josef Maršálek se vyučil cukrářem a z moravského učně se propracoval až do Londýna, kde jeho dorty a dezerty mířily i na stůl britské královské rodiny; doma ho pak celá země poznala jako porotce soutěže Peče celá země. Důkaz, že poctivé řemeslo s ambicí doletí z učňovské dílny až do Buckinghamského paláce.

Císařův pekař – Pekařův císař (ČSSR 1951, Jan Werich v dvojroli) — klasika, kde pekař Matěj vymění místo s císařem Rudolfem II. a selský rozum z pekárny se ukáže cennější než dvorní intriky.