Osobní strážcebodyguard

Osobní strážce chrání konkrétního člověka před napadením, obtěžováním a dalšími riziky — a nejlepší den v práci je ten, kdy se nestane vůbec nic. Filmová představa svalovce, který rozdává rány, je realitě vzdálená. Skutečná ochrana osob je z devadesáti procent prevence a plánování: předem projet trasu, prohlédnout místo konání akce, domluvit příjezd zadním vchodem, vědět, kde je nejbližší nemocnice, a vyhnout se riziku dřív, než vznikne. K tomu patří dlouhé hodiny čekání — před jednací místností, v autě, na chodbě hotelu — kdy musíte zůstat bdělí, přestože se nic neděje. Rvačka znamená, že něco selhalo.

V Česku chrání ústavní činitele policejní Útvar pro ochranu ústavních činitelů; civilní osobní strážci pracují pro soukromé bezpečnostní služby a jejich klienty jsou podnikatelé, manažeři, celebrity nebo lidé, kterým někdo vyhrožuje. Práce se najímá i jednorázově na akce. Předpokladem je čistý trestní rejstřík, dobrá fyzická kondice, sebeobrana, výborné řízení auta, často zbrojní průkaz a hlavně nenápadnost a diskrétnost — o klientovi se nemluví, ani když se ptá bulvár. Pracuje se podle diáře klienta: večery, víkendy, cestování, pohotovost.

Cesta obvykle vede přes armádu, policii nebo práci v ostraze objektů, kde se osvědčíte; bezpečnostní firmy podnikají na koncesi a od zaměstnanců vyžadují zkoušku odborné způsobilosti pro ostrahu. Stinné stránky: nepravidelný život podřízený cizímu programu, odpovědnost bez slávy a trh, kde se stálá dobře placená místa získávají hlavně přes pověst a doporučení. Poznámka ke katalogu: katalog zná obecné profese ostrahy a bezpečnosti, osobní ochrana jako specializace v něm samostatně vedena není.

Osobní strážce / The Bodyguard (USA 1992, Kevin Costner, Whitney Houston) — nejslavnější film žánru; hollywoodskou romantiku odmyslete, ale plánování, prohlídky míst a věčné napětí mezi bezpečností a pohodlím klienta vystihuje dobře.