Krajkář

Krajkář vyrábí krajky — ručně paličkováním, šitím či háčkováním, anebo obsluhou pletacích a krajkovacích strojů, které splétají desítky nití najednou. V ruční větvi si připravíte podvinek (předlohu vzoru), navinete nitě na paličky a hodiny trpělivě křížíte a otáčíte; v průmyslové větvi stroje navlékáte, seřizujete, hlídáte přetrhy nití a kontrolujete kvalitu metráže. Prostředí sahá od domácí dílny po halu textilky; společný je nárok na jemnou motoriku, přesnost a oči, které vydrží drobnou práci. Řemeslo drží tradice center jako Vamberk a k obživě dnes většinou patří i kurzy, zakázková tvorba, svatební a krojové zakázky nebo restaurování starých krajek. Uživit se čistě rukama je těžké, zato konkurence je malá a dobré jméno se šíří samo.

Obvyklou vstupenkou je výuční list v textilním nebo uměleckořemeslném oboru, ruční krajkářky se ale často vyučí kurzem a praxí. Ve statistice mezd patří do skupiny Obsluha tkacích a pletacích strojů (heslo Obsluha tkacích a pletacích strojů). Náplň se dílna od dílny liší — tohle je nejčastější standard.

Emilie Paličková povýšila českou paličkovanou krajku na umění a proslavila ji na světových výstavách už za první republiky. Na její odkaz navázala výtvarnice Milča Eremiášová, jejíž krajkové objekty se vystavují doma i v zahraničí.