Kovotlačitel

Kovotlačitel tvaruje plechové kotouče za rotace na tlačném soustruhu — z rovného plechu „vytáhne“ mísu, díl svítidla, nádobu i chrámovou báň. Upne dřevěnou nebo ocelovou formu, roztočí vřeteno a tlačnými nástroji, opřenými o vlastní tělo nebo o suport, postupně přikládá plech na formu. Mezi operacemi materiál žíhá, aby nepraskal, nakonec ostřihne okraje, zahladí a vyleští. Pracuje s mosazí, mědí, hliníkem i nerezí; k řemeslu patří čtení výkresů, výroba forem a údržba nástrojů. Je to fyzicky náročná, hlučná práce, kde cit v rukou nenahradí žádný stroj — a právě proto je kovotlačitelů v Česku už jen hrstka. Poptávka žije z replik historických svítidel, kostelních bání, návrhářských kousků a malých sérií, na které se nevyplatí lisovací nástroj. Kdo řemeslo umí, o zakázky nouzi nemá.

Obvyklou vstupenkou je výuční list v kovooboru a hlavně léta praxe u zkušeného mistra. Někde je kovotlačení celá profese, jinde jen jedna z dovedností dílny — záleží na firmě. Ve statistice mezd patří do skupiny Pracovníci v oblasti uměleckých a tradičních řemesel jinde neuvedení (heslo Umělecký řemeslník).