Kovář ruční

Kovář ruční tvaruje rozžhavenou ocel kladivem na kovadlině — vyrábí brány, zábradlí, mříže, svícny, nářadí i repliky historických předmětů. Materiál ohřívá ve výhni na koks nebo plyn, hrubé tvarování si ulehčí bucharem, ale podstata zůstává v ruce: prodlužování, ohýbání, osazování, probíjení, sekání, svařování v ohni a zdobení. K řemeslu patří návrh se zákazníkem, kreslení, kalkulace a montáž hotových kusů na místě. Prostředí je horké, prašné a hlučné, práce fyzicky náročná — záda a ramena to poznají. Odměnou je řemeslo s magií ohně, které z anonymního polotovaru dělá věc na sto let, a komunita kovářských sympozií a jarmarků, kde se dobré jméno šíří samo. Většina kovářů podniká samostatně nebo v malé dílně.

Obvyklou vstupenkou je výuční list v oboru umělecký kovář a zámečník nebo kovář. Každá dílna dělá trochu jiný mix zakázek, popsali jsme obvyklý základ. Umělecké špičce řemesla se věnuje také heslo Umělecký kovář a pasíř (heslo Umělecký kovář a pasíř).

Alfred Habermann (1930–2008), kovář z Klátovce u Telče, patřil k nejuznávanějším uměleckým kovářům Evropy — jeho rod držel řemeslo po generace a jeho dílo dodnes připomínají výstavy i kovářská setkání.

V pohádce Kovář z Podlesí (2013) hraje svérázného kováře Bolek Polívka.