Košíkář a pletař

Košíkář a pletař splétá z vrbového proutí, pedigu (ratanového vlákna) a dalších přírodních materiálů koše, ošatky, nůše, nábytek i ploty. Řemeslo začíná u materiálu: proutí se pěstuje či sklízí v zimě, třídí, loupe a před pletením máčí, aby bylo ohebné. Pak přichází samotné pletení — dno, stěny, zavírka, ucho — kdy tisíce drobných pohybů skládají pevný a přitom pružný tvar; ruce si vypěstují mozoly a hlava zvláštní druh klidu. Hotové zboží se prodává na jarmarcích, přes internet a na zakázku, k obživě často patří i kurzy pletení a předvádění řemesla na akcích. Málokdo se dnes uživí jen košíkařinou — bývá to přivýdělek, náplň chráněných dílen a vášeň nadšenců, kteří drží jedno z nejstarších řemesel při životě.

NSP počítá s výučním listem; učební obor košíkář dnes existuje jen výjimečně, a tak se řemeslo nejčastěji předává kurzy u mistrů. Sortiment i postupy se dílna od dílny liší, popsali jsme obvyklé jádro. Ve statistice mezd patří do skupiny Tradiční zpracovatelé dřeva, proutí a příbuzných materiálů (heslo Tradiční zpracovatel dřeva a proutí).