Konzervátor-restaurátor muzejnílékař sbírkových předmětů

Konzervátor-restaurátor muzejní ošetřuje sbírkové předměty tak, aby přežily další staletí — čistí je, stabilizuje, opravuje a hlídá podmínky, ve kterých jsou uloženy. Větší část práce je nenápadná preventivní konzervace: kontrola vlhkosti a teploty v depozitářích, ochrana před škůdci a světlem, příprava předmětů na výstavy a transport. Menší část tvoří samotné zásahy — konsolidace dřeva, odstranění koroze, doplnění chybějících částí — vždy s podrobnou dokumentací a fotografiemi před a po. Pracuje v laboratoři s mikroskopem, chemikáliemi a stále častěji i s 3D skenerem, jedná s kurátory a památkáři. Náročná je nekonečná trpělivost a odpovědnost za nenahraditelné originály; baví detektivní práce s historií materiálů. Zaměstnávají ho muzea, galerie a archivy, kariéra vede k vedení konzervátorského pracoviště.

Čeká se vysokoškolské studium restaurování či konzervování (například na VŠCHT nebo univerzitních ateliérech), případně chemie s praxí. Povinné vzdělání a oprávnění: restaurovat předměty prohlášené za kulturní památku smí jen držitel povolení Ministerstva kultury podle § 14a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči; nakládání se sbírkami upravuje zákon č. 122/2000 Sb. Rozdělení mezi konzervací a restaurováním si každá instituce nastavuje po svém, tady je běžný standard. Poznámka ke katalogu: muzejní péči o sbírky katalog pokrývá hesly Konzervátor a preparátor, Konzervátor - restaurátor s výjimkou kulturních památek a Technolog konzervování a restaurování; spojený název konzervátor-restaurátor, kterým mluví muzea, mezi nimi není.