Chovatel hospodářských zvířat

Chovatel hospodářských zvířat se stará o skot, prasata, ovce, kozy či koně — krmí, napájí, ošetřuje, dojí, kydá a hlídá zdraví zvířat od narození po odchov. Den začíná dřív než jinde: ranní krmení a dojení startuje běžně mezi čtvrtou a pátou hodinou. Následuje úklid stájí, nastýlání, kontrola zvířat (kdo kulhá, kdo nežere, kdo se má telit), odpoledne druhé krmení a dojení. Moderní farma přitom není romantická idylka s vidlemi — dojicí roboty, krmné vozy, čtečky čipů a evidence užitkovosti v počítači patří k běžné výbavě, takže vztah k technice se hodí stejně jako vztah ke zvířatům.

Počítejte s tím, co k živým zvířatům patří: pracuje se o víkendech i svátcích, protože kráva nezná státní svátek, a služby se střídají. Fyzicky je to poctivá práce v pachu, prachu a za každého počasí; velká zvířata navíc vyžadují respekt — kopnutí od krávy není legrace. Odměnou je práce, která má smysl každý den, zvířata, která svého ošetřovatele poznají, a klid venkova místo open space (velkoprostorové kanceláře). Vstup je volný — ideální je vyučení chovatelem či zemědělské vzdělání, ale farmy běžně zaučí každého spolehlivého člověka; pro postřiky a některé stroje se dodělávají kurzy. Kariérně lze růst na zootechnika (s vyšším vzděláním) či vedoucího stáje.

Na rodinné farmě budete dělat všechno, ve velkochovu jen svůj úsek — tohle je ale řemeslo, jak ho potkáte nejspíš.

Slunce, seno, jahody (ČSSR 1983, režie Zdeněk Troška) — kravín JZD v Hošticích, pokusy o zvýšení dojivosti a celá vesnice kolem; nadsázka, ale prostředí živočišné výroby osmdesátých let je tam živé dodnes. Všechny velké i malé bytosti (All Creatures Great and Small, VB 1978/2020) — sice pohledem veterináře, ale anglické farmy a jejich chovatelé jsou tu vykreslení s láskou i pravdivě.