Chemický a fyzikální technik

Chemický technik provádí rozbory, měření a zkoušky, kterými se kontroluje kvalita surovin, výrobků, vody, paliv nebo ovzduší — a připravuje podklady, s nimiž dál pracují inženýři a technologové. Je to ta profese, které se lidově říká laborant: bílý plášť, ale žádná věda pro vědu; výsledky vaší analýzy rozhodují, jestli šarže půjde ven, nebo do koše.

Běžný den má pevný řád. Přijmete vzorky, zaevidujete je, připravíte je k analýze (navažování, ředění, filtrace) a měříte: titrace, pH, viskozita, spektrometrie, chromatografie — moderní laboratoř je plná přístrojů, které musíte umět obsluhovat, kalibrovat i udržovat. Následuje vyhodnocení, zápis do laboratorního systému LIMS (laboratorní informační systém) a protokoly. Přesnost a poctivost jsou nade vše: laboratoře jedou podle norem a akreditací a každý krok se dokumentuje. V provozních laborkách fabrik se pracuje i na směny, protože výroba potřebuje kontrolu nonstop. Pracuje se s chemikáliemi, tedy v rukavicích, digestoři a podle přísných pravidel; nuda to není, rutina částečně ano — stejné stanovení uděláte za rok tisíckrát.

Vstupem je střední průmyslová škola chemická nebo příbuzný obor s maturitou; šikovní technici si doplňují bakaláře při práci. Kariéra vede k vedoucímu laboratoře, do technologie nebo kvality. Konkrétní směs analýz a papírování se liší podle podniku — potravinářská laborka je jiný svět než petrochemie — ale popsaný základ platí napříč obory.