Zedník

Zedník staví a opravuje zdi — zdí z cihel a tvárnic, omítá, betonuje, dělá obklady a fasády. Úřední škatulka 7112 k němu přibaluje i příbuzná řemesla: kamnáře (kamna, krby, komíny), dlaždiče (dlažby a zámkové dlažby venku) a montéry suchých staveb, tedy sádrokartonáře, kteří stavějí příčky a podhledy bez malty. Základ je společný: přesná ruční práce s materiálem, vodováha, metr a výsledek, který po vás bude stát desítky let.

Běžný den na stavbě: ráno příprava materiálu a lešení, pak samotné zdění či omítání, průběžně měření a kontrola rovinnosti. Pracuje se venku i uvnitř, v létě ve vedru, v zimě často stavby stojí nebo se dělá jen uvnitř — s tím souvisí sezónnost výdělků u živnostníků. Fyzická zátěž je značná: pytle, kbelíky malty, celý den na nohou, kolena a záda si řeknou o své. Party bývají drsnější, ale drží při sobě. Co řemeslníky drží: výsledek vidíte každý večer, poptávka je obrovská a šikovný zedník si práci vybírá, ne hledá.

Obvyklá cesta je vyučení v oboru zedník (tři roky), sádrokartonáři se často zaučí v kurzu; kamnařina je samostatná odbornost s vlastním vyučením. Kariéra vede k vedoucímu party, mistrovi, nebo do vlastní firmy. Co přesně budete dělat, záleží na firmě — malá parta dělá všechno, velká stavební firma vás zařadí na jednu činnost — tenhle popis je ale společný jmenovatel.

Winston Churchill zdil vášnivě a naprosto doopravdy: na svém sídle Chartwell vlastnoručně vystavěl zdi kolem zahrady i domek pro dceru a chlubil se denní normou „200 cihel a 2000 slov“. V roce 1928 ho odborový svaz stavebních dělníků přijal za člena — budoucí premiér a nositel Nobelovy ceny za literaturu měl v průkazce uvedeno povolání: zedník. Sám tvrdil, že mu práce s cihlami čistí hlavu od politiky — a od deprese.

Světáci (ČSSR 1969, Jan Libíček, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák) — nesmrtelná komedie o třech fasádnících z venkova, kteří chtějí v Praze zažít velký svět; hlášky z ní zná každá stavební buňka dodnes.