Vodní záchranář

Vodní záchranář je vyškolený profesionál či dobrovolník, který zachraňuje tonoucí a pomáhá při nehodách na vodě — od bazénu po rozbouřenou řeku. Působiště jsou pestrá: kryté bazény a aquaparky, letní koupaliště, přehrady a jezera, kde záchranáři slouží na stanicích s čluny, a divoká voda při povodních, kdy vodní záchranné týmy vyjíždějí jako součást integrovaného záchranného systému. Největší dobrovolnickou organizací oboru je Vodní záchranná služba Českého červeného kříže, která provozuje hlídky na vodních plochách, školí záchranáře a při povodních posiluje profesionální složky.

Práce má dvě tváře. Tou viditelnou je zásah: doplavat či dojet člunem k tonoucímu, zvládnout jeho paniku — tonoucí se zachránce instinktivně snaží stáhnout pod vodu — dostat ho na břeh a poskytnout první pomoc včetně resuscitace. Tou neviditelnou je prevence a dril: hodiny tréninku plavání s figurínou, nácvik uzlů a práce s házecím pytlíkem, údržba člunů a suchých obleků, dohled nad plavci, který se z 99 procent obejde bez zásahu — ale právě kvůli tomu jednomu procentu tam jste.

Od plavčíka se vodní záchranář liší rozsahem: plavčík dohlíží na konkrétní bazén či koupaliště, vodní záchranář je kvalifikován i pro otevřenou a tekoucí vodu, práci ze člunu a součinnost se záchrankou a hasiči — základní stupeň profese popisuje heslo Plavčík. Kvalifikace se získávají kurzy zakončenými zkouškou, od základního stupně po záchranáře pro otevřenou vodu, a musí se pravidelně obnovovat. Živí se tím málokdo naplno; obvyklá kombinace je práce plavčíka či zdravotníka plus dobrovolná služba u vodní záchranné služby.