Vedoucí knihovny, muzea a galerie

Řídící pracovník knihovny nebo muzea vede paměťovou instituci — tedy provoz, jehož hlavním majetkem jsou sbírky a fondy, ne stroje ani zásoby. Patří do skupiny Ředitel knihovny, muzea a dalších institucí (heslo Ředitel knihovny, muzea a dalších institucí); ta je v číselníku sběrná pro vedení odborných služeb, zatímco tahle podkategorie míří přímo na knihovny, muzea, galerie, archivy a památníky.

Odlišnost je hlavně v předmětu odpovědnosti. Řídíte majetek, který nelze nahradit: sbírkové předměty v Centrální evidenci sbírek podle zákona č. 122/2000 Sb., knihovní fond podle knihovního zákona č. 257/2001 Sb. Řešíte klima v depozitáři, restaurování, revize fondu, digitalizaci, výpůjčky mezi institucemi a pojištění výstav. K tomu běžné ředitelské řemeslo příspěvkové organizace — rozpočet od zřizovatele (obec, kraj, ministerstvo), granty, výběrová řízení, personalistika, výroční zpráva.

Druhá polovina práce je program: výstavní plán na dva roky dopředu, besedy, noc muzeí, spolupráce se školami, návštěvnost jako veřejně sledované číslo. Ředitelé sem obvykle přicházejí zevnitř oboru — z kurátorské nebo knihovnické praxe — a bere se to jako povolání na dlouhá léta, ne jako přestupní stanice.

Zřizovatel si ředitelskou roli definuje pokaždé trochu jinak; tenhle výčet je to, co bývá jádrem.

Jorge Luis Borges byl v roce 1955 jmenován ředitelem argentinské Národní knihovny. Ironie osudu: v téže době už téměř neviděl. Sám o tom napsal, že mu Bůh dal současně milion knih a tmu. Slepý ředitel, který si nechával předčítat, patří dodnes k nejsilnějším obrazům toho, co knihovna znamená.

Vojtěch Náprstek postavil v Praze muzeum na vlastní sbírce a vlastní knihovně a sám je vedl. Vracel se z amerického exilu s hlavou plnou nápadů, jak vzdělávat lidi — a Praze mimo jiné předvedl pračku.