Třídič odpadů

Třídič odpadů se stará o to, aby se z vytříděného odpadu stala surovina — bez něj by celé barevné kontejnery neměly smysl. Jádro práce je u pásu dotřiďovací linky: kolem vás jede proud plastů, papíru nebo skla a vy z něj rukama vybíráte buď cenné druhy (PET podle barev, fólie, kartón), nebo naopak to, co tam nepatří — a nepatří tam toho hodně, od bioodpadu po věci, o kterých je lepší nemluvit. K tomu patří obsluha lisu na balíky, vázání a odvoz balíků, úklid pracoviště a na sběrném dvoře navigace občanů, kam co patří, včetně evidence nebezpečných odpadů.

Upřímně ke stinným stránkám: je to pachově i esteticky náročná práce — rukavice, pracovní oděv a očkování jsou nutnost, hygiena železné pravidlo. Stojíte celou směnu, práce je monotónní a v halách bývá zima nebo horko podle sezóny. Na druhou stranu jde o stabilní práci s jasným smyslem — recyklace poroste, ne naopak — a bez vstupních podmínek: zaučení trvá pár dní, žádné vzdělání se nevyžaduje. Šikovní lidé se posouvají k obsluze lisu a vysokozdvižného vozíku, na mistra směny nebo na váhu a evidenci. Každá třídička jede na jiné komoditě a jiné technice — někde už část práce dělají optické separátory — základ ale zůstává, jak je popsán.

Bohumil Hrabal strávil roky u hydraulického lisu ve sběrně starého papíru v pražské Spálené ulici — vysokoškolák s doktorátem práv balil makulaturu a mezi balíky zachraňoval vzácné knihy. Z té zkušenosti pak napsal Příliš hlučnou samotu, jeden z nejpřekládanějších českých románů vůbec. Málokterá profese má ve světové literatuře krásnější pomník.

WALL-E (USA 2008) — animovaný hrdina Pixaru je vlastně poslední třídič odpadu na Zemi a lisuje balíky přesně jako na dotřiďovací lince; něžný film o tom, co se stane, když se odpad přestane řešit.