Technik v zemědělství, rybářství a vodohospodářství

Technik v zemědělství, rybářství a vodohospodářství je odborný mezičlánek mezi vědou a polem, stájí či rybníkem — plánuje a řídí provoz tak, aby úroda rostla, zvířata prospívala a hospodaření dávalo ekonomický smysl. Pod jeden kód se vejde několik povolání: agronom rozhoduje o osevu, hnojení a ochraně rostlin, zootechnik o krmení, chovu a zdraví stád, rybářský technik o obsádkách a výlovech, vodohospodářský technik o závlahách, melioracích a kvalitě vody.

Společný jmenovatel je práce napůl venku, napůl u počítače. Ráno objíždíte pozemky či provozy, kontrolujete porosty, zvířata a techniku, zadáváte úkoly obsluze strojů a ošetřovatelům; odpoledne padne na evidenci, výkazy pro dotace, objednávky osiv, krmiv a chemie a plánování podle počasí, které vám stejně všechno přehází. Sezóna velí: žně, jarní práce nebo výlovy znamenají práci od tmy do tmy, zima je klidnější a papírovací. Potřebujete maturitu ze zemědělské školy nebo bakaláře z oborů jako agronomie či zootechnika, řidičák a dnes stále víc i práci s daty — precizní zemědělství jede na GPS, senzorech a mapách výnosů. Kariéra vede k hlavnímu agronomovi či zootechnikovi a k řízení celého podniku. Každé hospodářství si roli přizpůsobí svým plodinám a zvířatům, popsaný základ ale poznáte na každé farmě.

Slunce, seno, jahody (ČSSR 1983, Pavel Kikinčuk) — student zemědělské školy Šimon přijíždí do Hoštic zkoumat dojivost krav a nechtěně rozpoutá vesnickou lavinu; komedie, ze které zlidověly hlášky i kravín. Vesničko má středisková (ČSSR 1985) — oscarový obrázek družstevního hospodářství, kde je zemědělský provoz kulisou i hlavní postavou zároveň.