Tanečník sólista

Tanečník sólista ztvárňuje hlavní a sólové role v baletních a tanečních představeních a nese na jevišti největší díl uměleckého i fyzického rizika. Pracovní den začíná dopoledním tréninkem u tyče, pokračuje zkouškami s choreografem a partnerkou či partnerem a večer často končí představením. K tomu patří práce s fyzioterapeutem, posilovna, hlídání váhy a věčné šití špiček a kostýmů na tělo. Tělo je váš nástroj i limit: zranění kotníků, kyčlí a zad jsou běžná a kariéra na špici končívá kolem čtyřicítky, takže sólisté včas přemýšlejí o dráze pedagoga, choreografa či baletního mistra. Odměnou je potlesk, cestování se souborem a role, o kterých sborový tanečník jen sní. Konkurence je tvrdá a mezinárodní. Standardem je konzervatoř, na špičkových scénách se čeká i magisterské vzdělání tanečního směru — rozhodují ovšem konkurzy, ne diplomy. Postavení sólisty si každé divadlo definuje vlastním řádem, od demisólisty po prvního sólistu; tady popisujeme obvyklou hierarchii.

Daria Klimentová se z Prahy protančila až na post první sólistky Anglického národního baletu v Londýně. Vlastimil Harapes byl dlouholetým prvním sólistou baletu Národního divadla a Jiří Kylián začínal jako sólový tanečník, než se stal světovým choreografem.

Ve filmu „Černá labuť“ (2010) získala Natalie Portmanová Oscara za roli baletky, která se sólovým partem v Labutím jezeře doslova posedne. Dráhu skutečného tanečníka Sergeje Polunina mapuje dokument „Dancer“ (2016).