Stavební a provozní elektrikář

Elektrikář zajišťuje, aby v budovách a provozech tekl proud tam, kam má — instaluje rozvody, zapojuje rozvaděče, hledá poruchy a odstraňuje je. Stavební elektrikář tráví dny na stavbách: seká drážky, tahá kabely, osazuje krabice, zásuvky a světla, zapojuje jističe a nakonec všechno proměří. Provozní elektrikář naopak drží běžící fabriku nebo areál — kontroluje stroje, mění stykače a frekvenční měniče, řeší noční poruchy a vede o tom záznamy. Poměr činností je zhruba půl na půl mezi rukama a hlavou: fyzická montáž je jedna věc, čtení schémat a hledání závady druhá.

Pracuje se ve výškách na žebříku, v prachu, někdy v mrazu na hrubé stavbě, u provozních elektrikářů běžně na směny a s pohotovostí. Psychicky práci zvedá odpovědnost — chyba v zapojení může někoho zabít, proto se všechno kontroluje a měří. Lidi na řemesle baví viditelný výsledek a fakt, že dobrý elektrikář o práci nikdy nezavadí o nouzi: poptávka dlouhodobě převyšuje nabídku a patří k lépe placeným řemeslům.

Povinné vzdělání a oprávnění: Vyučení v oboru elektrikář (3 roky) nebo elektrotechnická maturita, a hlavně zkouška z odborné způsobilosti v elektrotechnice podle § 6 nařízení vlády č. 194/2022 Sb. (starší generace ji zná jako „vyhlášku 50“). Bez ní nesmíte samostatně pracovat na elektrickém zařízení; zkouška se pravidelně obnovuje.

Každá firma si náplň pozice trochu ohýbá podle svého provozu — někde budete hlavně montovat, jinde hlavně revidovat — ale výše popsané jádro vás potká skoro všude.

Karel Gott se vyučil elektromontérem v ČKD Praha a u řemesla chvíli pracoval, než definitivně vyhrál boj o konzervatoř a pódia. A ještě jeden muzikant od kabelů: George Harrison po škole nastoupil jako učeň elektrikáře v liverpoolském obchodním domě Blacklers — místo kariéry u rozvaděčů ale přišli Beatles a zbytek je historie. Kdyby to s kytarou nevyšlo, měl prý aspoň řemeslo v ruce.