Sportovní rozhodčí

Sportovní rozhodčí řídí zápasy a závody podle pravidel — je to jediná role na hřišti, které nikdo nefandí. Profese tvoří pyramidu. Dole je obrovská základna: okresní fotbal, žákovské hokejové turnaje, volejbalové soutěže — tady se pískají o víkendu, za odměnu za zápas, a rozhodčích je chronický nedostatek, takže dveře jsou otevřené každému, kdo svému sportu rozumí. Je to jeden z nejdostupnějších přivýdělků ve sportu vůbec, vhodný i pro bývalé hráče a studenty. Nahoře stojí úzká skupina profesionálů nejvyšších soutěží, kteří se pískáním živí, létají k zápasům a pracují s videorozhodčím. Mezi tím leží roky postupu po soutěžích, hodnocení delegátů a fyzických prověrek.

Ve fotbale a podobných sportech se rozlišuje hlavní rozhodčí a asistenti — lidově čároví — kteří podél čáry signalizují ofsajdy a auty; začíná se obvykle právě na čáře. Náplň dne profesionála: fyzický trénink (špičkový fotbalový sudí naběhá za zápas přes deset kilometrů), studium pravidel a videí, cestování, samotný zápas a rozbor výkonu. A všude, od okresu po ligu, jedna konstanta — tlak: rozhodujete ve zlomku vteřiny, každou chybu vidí všichni a fanoušci, hráči i trenéři vám ji hlasitě spočítají. Bez silných nervů a schopnosti komunikovat s rozzuřenými lidmi to nejde; na nejnižších úrovních bohužel patří k realitě i slovní agrese.

Cesta je jednoduchá: kurz rozhodčího u příslušného sportovního svazu, zkouška z pravidel, u běhavých sportů fyzické testy — a pak praxe. Bývalí sportovci mají výhodu citu pro hru; sportovní minulost popisuje heslo Sportovec. Poznámka ke katalogu: katalog povolání zná sportovní odborníky obecně, rozhodčího jako samostatné povolání nevede.