Samostatný sklářský technik technolog

Samostatný sklářský technik technolog určuje, jak přesně se bude sklo vyrábět — od receptury sklářského kmene přes tavicí režim po parametry tvarování a chlazení. Sestavuje a upravuje složení vsázky (písek, soda, vápenec, střepy a barvicí přísady), předepisuje teplotní křivky tavení i chlazicích pecí a technologické postupy pro linky či ruční dílny. Když se ve výrobě objeví vady, hledá příčinu ve spolupráci s laboratoří a kvalitou a postup upraví. Zavádí nové výrobky do výroby: dělá zkoušky, vzorkování a doprovází první série. Pracuje s laboratorními přístroji, provozními daty a normami, část dne tráví přímo u van a linek. Náročné je, že sklovina reaguje se zpožděním a každý zásah se projeví až za hodiny; baví naopak alchymie, při níž z receptury vznikne křišťál nebo barevné sklo. Kariéra vede na hlavního technologa. Obvyklou vstupenkou je bakalář nebo VOŠ chemicko-technologického směru. Ve statistice mezd patří do skupiny Technici v chemickém inženýrství a příbuzných oborech (heslo Technik v chemickém inženýrství). Detailní náplň se sklárna od sklárny liší; tohle je nejčastější jádro.