Rostlinolékař

Rostlinolékař je doktor pro pole, sady a skleníky: určuje choroby, škůdce a plevele a předepisuje, jak se jich zbavit, aniž by utrpěla úroda, půda nebo včely. Diagnostikuje padlí, rzi, mšice či háďátka podle příznaků i laboratorních rozborů, sestavuje plány integrované ochrany rostlin, volí přípravky, dávky a termíny zásahů a hlídá ochranné lhůty. Pracuje u zemědělských podniků, výrobců a distributorů přípravků, ve šlechtitelských stanicích nebo ve státní správě u Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Střídá kancelář, laboratoř a poradenskou pochůzku porostem — gumáky jsou pracovní pomůcka, ne folklór. Obor sílí s tlakem na omezování chemie: stále víc jde o biologickou ochranu a chytré postupy. Bez magisterského, respektive inženýrského studia rostlinolékařství či ochrany rostlin se neobejdete. Zaměření se u jednotlivých zaměstnavatelů výrazně liší — od polních plodin po skleníkovou zeleninu; popsán je obecný základ. Ve statistice mezd patří do skupiny Specialisté v oblasti zemědělství, lesnictví, rybářství a vodního hospodářství (heslo Specialista v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství).

Povinné vzdělání a oprávnění: Obor upravuje zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči; pro nakládání s přípravky na ochranu rostlin a poradenství je nutné osvědčení odborné způsobilosti vyšších stupňů.