Prubíř

Prubíř zkouší ryzost drahých kovů — zjišťuje, kolik zlata, stříbra či platiny slitina skutečně obsahuje, a pravé šperky označuje úředním puncem. Je to jedno z nejstarších kontrolních řemesel: už středověcí prubíři hlídali, aby v mincích a klenotech bylo tolik drahého kovu, kolik má být. Dnes profesi vykonávají především zaměstnanci Puncovního úřadu, státního úřadu, který podle zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), kontroluje a označuje zboží z drahých kovů uváděné na český trh. Denní práce je laboratorní i řemeslná zároveň. Základem zůstává klasická zkouška na prubířském kameni: šperkem se udělá čárka na černém kameni a porovná se s jehlami známé ryzosti pomocí zkušebních kyselin. K tomu nastupují moderní metody — rentgenová fluorescence, která změří složení slitiny bez poškození, a přesné chemické rozbory v laboratoři. Pod mikroskopem a lupou prubíř zkoumá i samotné punce, protože odhalování padělaných značek patří k řemeslu stejně jako měření ryzosti. Vyzkoušené zboží pak dostává punc — malou vyraženou nebo laserem vypálenou značku, která je pro zákazníka zárukou pravosti. Obvyklá cesta vede přes střední či vysokou školu chemického, hutnického nebo šperkařského směru a důkladný zácvik přímo na pracovištích Puncovního úřadu; samostatnému zkoušení předchází roky praxe pod dohledem. Podobné dovednosti uplatníte i v mincovnách, rafineriích drahých kovů, klenotnictvích a zastavárnách. Poctivě: je to malý, klidný a velmi stabilní obor pro pečlivé lidi — žádná velká kariérní dráha, ale řemeslo s vysokou odpovědností, kde váš podpis rozhoduje, čemu budou lidé věřit. Poznámka ke katalogu: nejblíž má k prubíři zlatník a klenotník, samostatné heslo v katalogu chybí.