Pracovník informačních služeb

Pracovník informačních služeb odpovídá na dotazy veřejnosti — osobně u přepážky, po telefonu, e-mailem i chatem. Úřední název zní krkolomně, protože jde o zbytkovou kategorii: patří sem všichni, kdo podávají informace, ale nevejdou se mezi operátory kontaktních center, recepční ani pracovníky cestovních kanceláří. V praxi to jsou lidé v turistických informačních centrech měst, informátoři v nemocnicích, na nádražích a letištích, obsluha informačních linek dopravních podniků a úřadů nebo informátoři na veletrzích a velkých akcích.

Den je řetěz krátkých setkání. Poradíte, kudy se jede, kde je nejbližší lékárna, jak se dostat k odbavení, kde má úřad které oddělení, co se ve městě děje o víkendu. Prodáváte vstupenky, mapy, jízdenky, publikace a suvenýry, vedete pokladnu a evidenci návštěvnosti, vyřizujete ztráty a nálezy, doplňujete stojany a aktualizujete web a sociální sítě. K tomu se musíte orientovat v jízdních řádech, otevíracích dobách, akcích i historii místa. Jazyky nejsou plus, ale podmínka — angličtina a němčina se hodí denně.

Náročné je držet vlídnost i po dvacátém stejném dotazu, zvládat lidi, kteří se s vámi přišli hádat o něco, co jste nezpůsobili, a přijmout směny o víkendech, svátcích a v turistické sezoně. Na druhou stranu tady potkáte za den víc zajímavých lidí než jinde za měsíc.

Vstupuje se se střední školou s maturitou, jazyky a chutí mluvit s lidmi; žádnou zvláštní licenci nepotřebujete. Cesta dál vede na vedoucího informačního centra, do destinačního managementu nebo do cestovního ruchu.

Rozsah práce se liší podle zřizovatele — někde jen informujete, jinde vedete kompletní prodej a marketing města — tohle je ale obvyklý základ.