Posunovač, výhybkář a signalista

Posunovač, výhybkář a signalista zajišťují, aby se vagony a lokomotivy na nádražích a vlečkách pohybovaly tam, kam mají — sestavují a rozpojují vlaky, přestavují výhybky a dávají návěsti (smluvená znamení) strojvedoucím. Posunovač pracuje přímo mezi kolejemi: svěšuje a rozvěšuje vozy (spojuje šroubovku a brzdové hadice), doprovází posunující díl, zajišťuje vozy zarážkami a ručními brzdami a rádiem či návěstmi komunikuje se strojvedoucím. Výhybkář přestavuje ručně stavěné výhybky a hlídá volnost cesty, signalista obsluhuje stavědlo (zařízení k ovládání výhybek a návěstidel). Ve velkých seřaďovacích stanicích jede práce v rytmu rozpouštění vlaků přes svážný pahrbek (kopec, z něhož vozy sjíždějí na jednotlivé koleje).

Je to venkovní práce v každém počasí, ve dne v noci, o svátcích i o Vánocích — železnice nezastavuje. Fyzicky náročné je chození po kolejišti a manipulace s těžkou šroubovkou; především je to ale práce, kde se nesmí chybovat, protože pohybující se vagon neodpouští. Proto platí přísná pravidla, předpisy a zákaz zkratek — doslova i přeneseně.

Povinné vzdělání a oprávnění: Školu stačí základní či výuční list, zato musíte projít psychologickým vyšetřením a zdravotní prohlídkou podle předpisů drážní legislativy (zrak, sluch, smyslové schopnosti) a složit odborné zkoušky z dopravních předpisů u zaměstnavatele. Bez platné odborné a zdravotní způsobilosti na kolejiště nesmíte.

Kariéra vede k vedoucímu posunu, tranzitérovi, případně k výpravčímu po doplnění vzdělání. Náplň se liší podle stanice a dopravce — malá vlečka a seřaďovací nádraží jsou dva různé světy — základ je ale tenhle.

Spisovatel Bohumil Hrabal, ač vystudovaný právník, prošel za války kurzem pro železničáře a sloužil jako výpravčí na stanici Kostomlaty nad Labem — prostředí malého nádraží se všemi posunovači, výhybkáři a telegrafistkami pak přetavil do novely Ostře sledované vlaky, která jako film získala Oscara. Málokterá profese má tak slavný literární pomník.

Ostře sledované vlaky (ČSSR 1966, režie Jiří Menzel, Oscar za cizojazyčný film) — život malé železniční stanice za protektorátu, s výpravčími, výhybkáři a razítky; povinnost pro každého železničáře. Alois Nebel (ČR 2011) — rotoskopický film o výpravčím ze zapadlé stanice v Jeseníkách, melancholická pocta světu stavědel a jízdních řádů.