Porodní asistentka se specializací

Porodní asistentka se specializací pečuje o ženu v těhotenství, u porodu a po něm, a navíc má atestaci, která jí otevírá nejnáročnější úseky oboru — intenzivní péči, operační sály nebo samostatnou práci v terénu. Od kolegyň bez specializace se liší tím, co smí a co se od ní čeká, když se něco pokazí.

Běžná směna na porodním sále je střídání klidu a adrenalinu. Přijímáte rodičku, hodnotíte průběh, čtete záznam z kardiotokografu, vedete partogram, sledujete ozvy plodu a postup porodu, doprovázíte ženu dýcháním i úlevovými polohami a fyziologický porod vedete samostatně. Po porodu přichází ošetření, první přiložení k prsu, sledování krvácení a poučení o šestinedělí. Specialistka pro intenzivní péči navíc pečuje o rizikové těhotné, monitoruje ženy po komplikovaných porodech a pracuje s přístrojovou technikou. Perioperační specialistka instrumentuje u císařských řezů a gynekologických operací. Komunitní porodní asistentka jezdí za ženami domů, vede předporodní kurzy a poradny a hodně věcí řeší po telefonu.

Práce je fyzicky náročná — dvanáctihodinové směny, noční, hodiny na nohou. Psychicky ještě víc: k oboru patří i porody, které nedopadnou dobře, a schopnost mluvit s rodinou v nejhorší chvíli jejího života. Zároveň je to jedna z mála profesí, kde běžně zažíváte cizí štěstí zblízka. Obor je malý, porodnic ubývá a lidé se napříč republikou znají jménem.

Povinné vzdělání a oprávnění: cesta je pevně daná zákonem č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Nejdřív odborná způsobilost — akreditovaný bakalářský studijní obor Porodní asistentka či Porodní asistence, tři roky denního studia s velkým podílem praxe (starší kolegyně mají vyšší odbornou školu nebo dřívější středoškolský obor). Teprve pak přichází specializovaná způsobilost podle nařízení vlády č. 31/2010 Sb., které pro porodní asistentky uvádí obory Intenzivní péče v porodní asistenci, Perioperační péče, Komunitní péče v porodní asistenci a Perfuziologie. Specializační vzdělávání trvá zpravidla osmnáct měsíců až dva roky, vede se logbook s předepsanými výkony a končí atestační zkouškou; alternativou je odpovídající navazující magisterské studium. K tomu patří celoživotní vzdělávání a zdravotní způsobilost.

Náplň se liší podle typu pracoviště — v perinatologickém centru budete dělat něco jiného než v malé okresní porodnici — ale výše popsané je to, s čím se setkáte nejčastěji.

Ina May Gaskinová je americká porodní asistentka, která v sedmdesátých letech začala vést porody v komunitě The Farm v Tennessee bez lékařského zázemí a s výsledky, které pak roky nutily odborníky k diskusi. Její kniha Spiritual Midwifery změnila přístup k porodu v celé řadě zemí a manévr při zaklínění ramének plodu nese její jméno.

O tři sta let dřív šla podobnou cestou Justine Siegemundová, braniborská porodní bába, která v roce 1690 vydala vlastní ilustrovanou učebnici porodnictví — první odborný text tohoto druhu napsaný ženou. Nikdy sama nerodila a řemeslo se naučila praxí u venkovských žen; skončila jako dvorní porodní bába braniborského kurfiřta.

Volejte porodní bábu (Call the Midwife, od 2012, Velká Británie) — porodní asistentky v chudé poválečné londýnské čtvrti East End. Seriál je slavný tím, jak přesně vystihuje řemeslo i to, jak moc záleží na důvěře mezi ženou a asistentkou.

Porodní bába (Sage femme, 2017, Francie) — Catherine Frot jako porodní asistentka, jíž se hroutí porodnice pod rukama, a Catherine Deneuve jako žena z minulosti, která jí vstoupí do života. Tichý film o profesi, která je z velké části o poslouchání.