Pomocný pracovník v kultuře

Pomocný pracovník v kultuře staví a bourá scény, stěhuje dekorace, rekvizity a techniku a zajišťuje, aby představení, koncert nebo natáčení mohly vůbec začít. V divadle ráno postaví scénu na zkoušku, večer ji přestaví na představení a po děkovačce vše rozebere a uloží; mezi obrazy tahá kulisy potmě a v naprosté tichosti, přesně na vteřinu. Na festivalech a koncertech vykládá kamiony, staví pódia a bariéry, ve filmovém štábu nosí, co je zrovna potřeba. Pracuje se večer, v noci a o víkendech, s žebříky, tahy, vrtačkou a hlavně vlastníma rukama; síla a spolehlivost rozhodují. Kouzlo profese je v tom, že jste u umění blíž než diváci — a leckterý kulisák to dotáhl na jeviště. Stačí základní vzdělání a zaučení; ve větších divadlech se pomocník učí od jevištních mistrů. Každá scéna i produkce si roli krájí jinak, od čistého stěhování po drobnou údržbu dekorací — tady je obvyklý základ.

Herec Marek Taclík se k divadlu dostal právě přes práci kulisáka a rád na ni vzpomíná. A Bohumil Hrabal kromě proslulé štace výpravčího, o níž píšeme u hesla Výpravčí, dělal i kulisáka v libeňském divadle, dnešním Divadle pod Palmovkou.