Podlahář a obkladač

Podlahář a obkladač dává stavbám finální povrch, po kterém se chodí a na který se kouká — pokládá dlažby, obklady, vinylové, laminátové i dřevěné podlahy, lité stěrky a koberce. Dobrá pokládka přitom začíná dávno před první dlaždicí: podklad se musí vyrovnat samonivelační stěrkou, napenetrovat a hlavně změřit vlhkost — mokrý beton je nejčastější příčina reklamací. Pak teprve přichází řezání (ruční i elektrickou řezačkou, u velkých formátů s vodicí lištou), lepení, spárování a silikonování. Obkladač tráví hodně času v koupelnách: hydroizolace, rozměření spár tak, aby dořezy nebyly ostudou, vyřezávání otvorů pro baterie. Podlahář zase řeší dilatace, přechodové lišty a návaznost místností.

Fyzicky je to jedna z nejtvrdších řemeslných prací: velkou část dne klečíte (nákoleníky nejsou móda, ale nutnost), nosíte pytle lepidla a stěrky po schodech, dýcháte prach z řezání. Kolena a záda jsou profesní téma číslo jedna. Odměnou je okamžitě viditelný výsledek a fakt, že šikovný obkladač je dnes nedostatkové zboží — kalendáře dobrých part jsou plné měsíce dopředu a řemeslo patří k dobře odměňovaným.

Obvyklou cestou je vyučení (podlahář, obkladač, zedník), spousta lidí se ale vypracovala jako pomocník u zkušené party. Většina zkušených končí na živnosti s vlastními zakázkami. Co přesně pod pozici spadá, si každá firma vykládá jinak — někde jen dlažby, jinde všechno od stěrek po terasy — základ řemesla je ale ten, který jste právě dočetli.