Pilot horkovzdušného balonu

Pilot horkovzdušného balonu vozí pasažéry oblohou v koši zavěšeném pod obřím plátěným pláštěm a řídí stroj, který se nedá řídit — jen chytře vést. Balon letí tam, kam vane vítr; pilot ovlivňuje pouze výšku pomocí hořáku a hledá v různých hladinách proudění správným směrem. Právě to je jádro řemesla: číst počasí. Létá se brzy ráno po východu slunce a večer před západem, kdy je vzduch klidný — přes den termické proudění létání znemožňuje. Pracovní den tak začíná ve čtyři ráno kontrolou předpovědi a rozhodnutím, zda se vůbec poletí; zrušené lety kvůli počasí jsou běžnou součástí sezóny a vyžadují trpělivé vysvětlování zklamaným zákazníkům.

Živí se hlavně vyhlídkovými lety pro veřejnost, k tomu reklamní lety s balony ve tvaru loga a účast na balonových fiestách (slétnutí desítek balonů). Sezóna běží zhruba od jara do podzimu, zima je hubená. Nikdy nelétáte sami: na zemi jede doprovodné vozidlo s vlekem, které balon sleduje a po přistání na louce — často po domluvě s překvapeným majitelem pozemku — pomáhá složit několik set kilogramů pláště a koše. Je to i fyzická práce a týmová logistika.

Povinné vzdělání a oprávnění: k výdělečnému létání potřebujete průkaz pilota balonu BPL podle evropských předpisů — teoretické zkoušky, praktický výcvik s instruktorem, zkušební let a zdravotní způsobilost; pro přepravu platících cestujících jsou předepsány další podmínky a zkušenosti. Cesta obvykle vede přes práci v pozemním týmu některého provozovatele, kde poznáte řemeslo zdarma a rozhodnete se, zda do výcviku investovat. Proč není v katalogu: vzduchoplavců se v Česku živí jen hrstka, úřední katalog na ně nepamatuje.