Pečovatel/pečovatelka

Pracovník osobní péče pomáhá nemocným a nesoběstačným lidem tam, kde nestačí rodina a kam nedosáhne sestra — v nemocnicích, ambulancích i doma u klientů. Úřední škatulka „jinde neuvedení“ v praxi znamená hlavně dvě profese: sanitáře ve zdravotnictví a terénního pečovatele či osobního asistenta. Sanitář je ruce oddělení: převáží pacienty na vyšetření a na sál, pomáhá s hygienou a polohováním, doplňuje materiál, stará se o lůžka, odnáší biologický materiál do laboratoře. Terénní pečovatel jezdí za klienty domů: pomůže s koupelí, jídlem, nákupem, doprovodí k lékaři — a často je jediná návštěva, kterou ten den klient má.

Je to fyzicky náročná práce (přesuny imobilních pacientů, celá směna na nohou) a psychicky ještě náročnější: nemoc, bolest a umírání vidíte zblízka a denně. Zároveň jde o profesi s okamžitým smyslem — úleva, kterou člověku přinesete, je vidět hned. Směnný provoz včetně nocí je ve zdravotnictví pravidlem, v terénu se jezdí podle rozpisu klientů. Poptávka je trvale vysoká; pro mnohé je to i vstupní brána ke studiu ošetřovatelství.

Povinné vzdělání a oprávnění: Sanitář musí absolvovat akreditovaný sanitářský kurz podle zákona č. 96/2004 Sb. (zpravidla kolem 180 hodin, často hrazený zaměstnavatelem). Pracovník v sociálních službách potřebuje kvalifikační kurz podle zákona č. 108/2006 Sb. a bezúhonnost.

Konkrétní úkoly určí oddělení nebo služba, u které nastoupíte; jádro — být rukama a oporou těm, kterým tělo neslouží — se nemění.

Nedotknutelní / Intouchables (Francie 2011, Omar Sy) — příběh osobního asistenta ochrnutého boháče podle skutečných událostí; nejlepší film o tom, že péče není jen servis, ale vztah. Vřele doporučujeme každému, kdo o téhle práci uvažuje.