Památkář

Památkář chrání kulturní dědictví — posuzuje, co se smí a nesmí dělat s hrady, kostely, měšťanskými domy i technickými památkami, a hlídá, aby obnova neničila jejich hodnoty. Typicky pracujete v Národním památkovém ústavu nebo na úřadě obce s rozšířenou působností: píšete odborná vyjádření k opravám a přestavbám, jezdíte na kontrolní dny staveb, vedete evidenci památkového fondu, připravujete návrhy na prohlášení věcí za kulturní památku a radíte vlastníkům s dotacemi. Půl práce je v terénu na lešení a půl v kanceláři nad spisy. Náročné je ustát tlak investorů a vysvětlovat kompromisy; odměnou je, že po vás zůstávají zachráněné domy. Bez magisterského studia dějin umění, historie, architektury či příbuzného oboru se neobejdete; rámec dává zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Ve statistice mezd patří do skupiny Filozofové, historici a politologové (heslo Filozof, historik a politolog). Co přesně památkář dělá, se úřad od úřadu liší — tady je obvyklé jádro profese.

Doyenem oboru je Josef Štulc, dlouholetý hlavní konzervátor Národního památkového ústavu a čestný prezident českého komitétu ICOMOS.