Nástrojař

Nástrojař vyrábí a opravuje to, čím ostatní vyrábějí: formy na vstřikování plastů, střižné a ohýbací nástroje pro lisy, přípravky a měrky. Je to řemeslná elita strojařiny — pracuje se s přesností na setiny milimetru. Běžný den v nástrojárně: čtení výkresu, obrábění dílů na frézce a brusce, elektroerozivní obrábění (EDM — „vypalování“ tvarů elektrickým výbojem), a hlavně ruční dolícování — tušírování, zaškrabávání, slícování formy tak, aby zavírala na doraz a bez otřepů. K tomu opravy a údržba nástrojů z výroby: forma se vrátí poškozená a musí co nejdřív zpátky do stroje.

Nástrojárna je oproti sériové výrobě klidnější a čistší pracoviště, obvykle jednosměnný nebo dvousměnný provoz. Práce je pestrá — každý nástroj je jiný — a právě to na ní lidé mají rádi: vidíte celý kus od polotovaru po funkční formu. Náročná je na trpělivost, prostorovou představivost a oči; fyzicky jde spíš o jemnou práci než o dřinu. Profese patří k nejlépe placeným dělnickým povoláním a zkušený nástrojař má dveře otevřené prakticky kdekoli.

Obvyklou cestou je vyučení v oboru nástrojař či strojní mechanik a pak roky praxe — řemeslo se opravdu učí u stolu, ne z knížky. Detailní náplň se dílna od dílny liší podle toho, co firma vyrábí; základ ale zůstává, jak je popsán tady.

Pavel Landovský se vyučil nástrojařem v Pardubicích — a právě dělnická profese mu jako „kádrově vhodnému“ otevřela cestu na průmyslovku, když měl kvůli původu jinam zavřeno. Od verpánku se oklikou přes ochotničení dostal k divadlu a stal se jedním z nejvýraznějších českých herců, dramatikem a signatářem Charty 77.