Mistr ve výrobě

Mistr ve výrobě řídí svůj úsek nebo směnu — je to první linie vedení, člověk, přes kterého jde všechno mezi dělníky a managementem (vedením). Den začíná předávkou směny a rozdělením práce: kdo na jaký stroj, co je priorita, kde kdo chybí. Pak řešíte provoz: prostoje, poruchy ve spolupráci s údržbou, kvalitu a zmetky, materiál, který nedorazil, a lidi — docházku, výkony, spory, nováčky na zaučení. K tomu roste papírování: výkazy výroby, hodnocení, hlášení do systémů, porady.

Nejtěžší na téhle práci nejsou stroje, ale pozice mezi mlýnskými kameny: vedení chce čísla a termíny, lidé na dílně lidský přístup — a vy jste denně tlumočníkem obou stran. Zvlášť náročný je první rok pro mistry povýšené z dílny: včera kolega, dnes nadřízený, který musí umět říct nepříjemné věci. Odměnou je reálný vliv — dobrá směna je poznat na výsledcích i atmosféře — a mzda nad úrovní dělnických pozic.

Obvyklá cesta vede z dílny: vyučení nebo průmyslovka plus roky praxe a přirozená autorita; leckde mistrům doplňují manažerské kurzy. Další stupeň je vedoucí výroby či provozu. Pravomoci mistra si každý podnik definuje jinak — někde je to spíš parťák s výkazem, jinde plnohodnotný šéf úseku — ale popsané jádro platí obecně.

Marečku, podejte mi pero! (ČSSR 1976, Jiří Sovák) — ostřílený matador strojírenské fabriky si má kvůli slíbenému vedoucímu místu doplnit maturitu na večerní škole; povinná klasika pro každého, kdo to chce ve fabrice dotáhnout výš.