Metař a čistič kanalizací

Uklízeč veřejných prostranství se stará o to, aby město ráno vypadalo, jako by se v něm včera nic nedělo — čisté ulice, prázdné koše, funkční kanály. Úřední škatulka spojuje dvě dost různé práce. Pracovník úklidu města zametá a sbírá odpadky ručně i s technikou (zametací vozy, vysavače na odpadky, v zimě sypače), vyváží koše, odklízí listí a sníh a po víkendu uklízí to, co po sobě zanechala noční zábava. Čistič kanalizací pak s tlakovými a sacími vozy proplachuje stoky, čistí vpusti a odstraňuje ucpávky — špinavější, ale kvalifikovanější a lépe ohodnocená odnož řemesla, kde pracujete s technikou za miliony.

Vstává se brzy — města se uklízí, dokud spí, takže začátek ve čtyři nebo v pět ráno je běžný. Pracujete venku za každého počasí, hodně chodíte, zvedáte, ohýbáte se. Kanalizace přidává práci v podzemí, pachy a přísná bezpečnostní pravidla (detekce plynů, jištění). Co lidé na téhle práci oceňují: čistá hlava, viditelný výsledek, jistota — uklízet se bude vždycky — a žádné papírování po večerech. Vstup je volný, bez požadavku na vzdělání; k technice potřebujete příslušné řidičské oprávnění a zaučení.

Rozsah rajónu i technika se liší podle města a firmy, základ práce je ale všude stejný — a ranní ticho vyluxované ulice má svoje kouzlo.

Spisovatel Ivan Klíma, jeden z nejpřekládanějších českých autorů, mohl po roce 1968 zůstat na univerzitě v Americe — místo toho se vrátil do okupované Prahy, kde jako zakázaný autor skončil mimo jiné s koštětem v ruce jako metař pražských ulic. Zkušenost proměnil v román Láska a smetí, který z pohledu spisovatele-metaře obletěl svět. Ulice zametal i proto, aby viděl život, o kterém psal — a napsal o něm líp než mnozí z kanceláří.