Malíř pokojů, lakýrník a natěrač

Malíř a natěrač zajišťuje, aby stěny, stropy, okna, dveře a zábradlí vypadaly k světu a vydržely — a většina jeho práce je vidět až tehdy, když se udělá špatně. Samotné malování je totiž jen špička: převažuje příprava povrchů — zakrytí nábytku a podlah fólií, oškrábání starých maleb, broušení, tmelení prasklin, penetrace. Teprve pak přijde válečka, štětka nebo stříkací zařízení, míchání odstínů podle vzorníku, u tapetáře lepení tapet, u lakýrníka broušení a lakování oken, dveří a kovových konstrukcí. Pracuje se u zákazníků doma, na stavbách i v průmyslu, hodně na štaflích a lešení — ruce nad hlavou celé hodiny, to je hlavní fyzická daň řemesla, spolu s výpary, proti kterým se dnes chrání respirátorem a lepší chemií než dřív.

K práci patří jednání se zákazníky, odhady spotřeby materiálu a rozpočty — a pověst, která se v tomhle oboru šíří rychleji než jakákoli reklama. Obvyklá cesta je vyučení v oboru malíř a lakýrník, řada malířů jede na živnost; šikovní lidé se zaučí i bez výučního listu. Kariéra vede k vlastní partě a vlastním zakázkám.

Jedna firma dělá jen novostavby ve velkém, jiná renovace bytů se vším všudy — rozsah se liší, ale tohle je řemeslo, jak ho potkáte nejčastěji.

Duke Ellington, jeden z největších jazzmanů dějin, si jako mladík ve Washingtonu vydělával malováním reklamních cedulí a vývěsních štítů — a vedl v tom docela úspěšnou živnost. Ve dne natíral písmena, večer hrál po tančírnách; když si u něj někdo objednal ceduli na taneční zábavu, nabídl rovnou i kapelu. Obchodní duch, který ho později dovedl do čela nejslavnějšího orchestru éry swingu.