Lakýrník a natěrač

Lakýrník nanáší barvy a ochranné vrstvy na výrobky — auta, stroje, nábytek, ocelové konstrukce — aby vypadaly dobře a nerezavěly. Nejde o stavební malíře pokojů; tohle je řemeslo dílen a lakoven. Laik si představí stříkací pistoli, jenže tři čtvrtiny řemesla se odehrají předtím: broušení, tmelení, odmaštění, maskování ploch, které barva nesmí zasáhnout. Autolakýrník k tomu míchá odstíny podle receptur a kolorimetru (přístroj na měření barvy), aby oprava blatníku ladila se zbytkem vozu na vlas. Stříká se v lakovacím boxu s odsáváním, v masce či kukle s přívodem vzduchu, pak díl putuje do sušicí kabiny a nakonec se leští a kontroluje proti světlu — prach zapadlý do laku znamená brousit a stříkat znovu.

Pracuje se ve stoje, často s rukama nad hlavou, v ochranných oděvech a v prostředí, kde se hlídá každé smítko. Zdravotní zátěží jsou výpary a prach, proto se důsledně větrá a chrání dýchání. Lidi na práci baví okamžitě viditelný výsledek — nablýskaný lak je vizitka, kterou vidí každý. Obvyklou cestou je vyučení v oboru lakýrník (autolakýrník), firmy ale zaučí i šikovné ruce odjinud; dobří autolakýrníci jsou na trhu nedostatkoví a slušně ohodnocení. Detaily pozice si každá lakovna nastaví po svém — někde jen stříkáte, jinde děláte celý proces od tmelu po leštění — tohle je běžný standard.