Karosář a autoklempíř

Karosář a autoklempíř vrací poškozené karoserie vozidel do původního tvaru a rozměru. Patří do skupiny Pracovník na zpracování plechu (heslo Pracovník na zpracování plechu), od klempířů ve výrobě nebo ve vzduchotechnice se ale liší tím, že nepracuje podle výkresu na nový díl, nýbrž opravuje kus, který někdo naboural. Auto natáhnete na rovnací rám, změříte body podložní části proti tabulkovým hodnotám výrobce a taháte hydraulikou, dokud geometrie nesedí. Pak přijde vyklepávání, vytahování prohlubní, výměna prahů či blatníků, bodové svařování, lepení a nýtování moderních spojů.

Druhý rozdíl je v materiálech a v papírech okolo. Dnešní karoserie míchají vysokopevnostní oceli, hliník a plasty, každý s vlastním postupem, který výrobce předepisuje a bez jeho dodržení servis přijde o autorizaci. K tomu patří fotodokumentace, kalkulace pro pojišťovnu a domlouvání s lakovnou. Práce je hlučná, prašná a fyzicky náročná, zato v ní pořád vidíte výsledek.

Povinné vzdělání a oprávnění: výuční list v oboru karosář, u svařování platné svářečské zkoušky podle ČSN EN ISO 9606-1 a školení na konkrétní technologii výrobce vozu (hliník, lepené spoje).

Každý servis si dělbu práce mezi karosářem, lakýrníkem a mechanikem nastaví jinak; popsaný rozsah je ten obvyklý.

Josef Sodomka mladší se vrátil roku 1925 z učení u firmy Laurin & Klement a přemluvil otce, kolářského mistra z Vysokého Mýta, aby místo bryček začali stavět karoserie automobilů. První udělali na podvozek Pragy Mignon. O deset let později sbírala Carrosserie Sodomka ceny na soutěžích elegance v Nice, Monte Carlu i Budapešti a vozila Jana Wericha nebo Jana Antonína Baťu. V roce 1948 firmu znárodnili a vznikla z ní Karosa. Řemeslo přežilo, jméno zůstalo na muzeu.