Hodinář

Hodinář opravuje, seřizuje a renovuje hodinky a hodiny — od náramkových strojků po věžní hodiny a starožitné pendlovky. Většinu dne tráví u pracovního stolu s lupou v oku: rozebírá strojky, čistí je v ultrazvukové lázni, mění ložiska, pružiny a těsnění, olejuje, seřizuje chod na přístroji a testuje vodotěsnost. K tomu patří výměny baterií, sklíček a řemínků, jednání se zákazníky a odhad ceny opravy. U historických kusů se práce blíží restaurování — díly, které se už nevyrábějí, si musí vyrobit na malém soustruhu sám. Chce to mimořádně klidnou ruku, trpělivost a úctu k řemeslu; naopak zrak dostává zabrat a začátky bývají výdělečně skromné. Šikovní hodináři si budují vlastní dílny a klientelu sběratelů, řemeslo se nedostatkem dorostu stává vzácným. Obvyklou vstupenkou je výuční list v oboru hodinář, k luxusním značkám pak certifikační kurzy výrobců. Náplň se dílna od dílny liší — někde převažují baterie a řemínky, jinde kompletní repase; popisujeme obvyklý celek. Ve statistice mezd patří do skupiny Výrobci, mechanici a opraváři přesných přístrojů a zařízení (heslo Mechanik a opravář přesných přístrojů).

Vyučeným hodinářem a mechanikem byl Josef Božek, konstruktér prvního parovozu u nás, který pečoval i o pražské orloje a hodiny Klementina.

Řemeslo v pohádkovém hávu ukazuje česká pohádka Hodinářův učeň (2019), jejíž hrdina se u mistra učí právě hodinářskému umění.