DJdiskžokej

DJ vybírá a mixuje hudbu naživo — jeho nástrojem není kytara, ale cizí nahrávky, ze kterých staví vlastní večer. Trh má několok pater. Klubový DJ hraje elektronickou taneční hudbu a buduje si jméno vlastním stylem; svatební a firemní DJ je spíš dodavatel služby — veze vlastní aparaturu a světla, plní přání hostů od lidovek po disco a často večer i moderuje; rozhlasový DJ pouští hudbu a mluví ve vysílání. Společné jádro je řemeslo za pultem: plynulé navazování skladeb (mixování), práce s tempem a energií — a hlavně čtení parketu, tedy schopnost poznat, kdy dav ztrácí náladu a kterou skladbou ji vrátit. Nejlepší DJ není ten s nejvzácnějšími nahrávkami, ale ten, kdo vidí lidem do hlavy.

Provozní realita: pracuje se večer, v noci a o víkendech, v hluku a s kouřovými efekty; domů se vracíte nad ránem, zatímco okolí žije v opačném rytmu. Většina DJ podniká na živnostenský list, což znamená i neviditelnou část práce — shánění zakázek, smlouvy, faktury, údržba aparatury, autorské poplatky. Vstupní investice do techniky a hudby jde do desítek tisíc a technologie se rychle mění.

Do profese se nevstupuje školou, ale prací: doma naučit se mixovat, nahrát vlastní sety (souvislé mixy), pouštět je na internet a vzít každou malou akci — narozeniny, školní ples, předskakování v klubu v úterý. Jméno se staví roky. Kariéra vede k rezidenturám v klubech (stálé hraní), k vlastní produkci hudby — mnozí DJ se posunou k tvorbě vlastních skladeb, čímž se blíží profesi heslo Hudebník — nebo k pořádání akcí. Proč není v katalogu: diskžokej v úředním katalogu povolání chybí.